Očekávaná 3D akce od
Valve je tu. Těsně před plnou verzí bylo na
Steamu k dispozici demo, které bylo funkční asi týden, do vydání plné hry. Důkladně jsem ho otestoval a přináším ještě děsivě živé dojmy. Na začátku mohu říct, že má očekávání byla beze zbytku naplněna. V někerých ohledech dokonce překonána. Pojďme na to.
Předně je třeba říci, že
Left 4 Dead nabízí jak singleplayer, tak i ko-operativní režim hry spolu s Versus módem. Ostatně hra se čtyřmi kamarády má být největším tahákem. Hra je rozdělena do 4 kapitol (filmů), kterými se musíte prostřílet, aby jste se zachránili a unikli z nakaženého města. V demu byla první kapitola s názvem ''No Mercy'' (Žádné slitování) a její dva levely. Hrát můžete za jednu ze čtyř postav – starší mazák Bill, potetovaný drsňák Francis, businessman Louis a krásná Zoye (trochu jako Alex z HL2). Není důležité, za koho hrajete, protože výběr zbraní je vždy a jen vás. Základní zbraní je pistole a poté máte na výběr ještě ze sekundárního kousku – brokovnice a Uzi. Během levelu nacházíte molotovovy koktejly, časované pipe bomby a dokonce i druhou pistoli pěkně do dual módu. Lepší zbraně si můžete vybrat na doplňovacích místech, kde naleznete třeba automatickou brokovnici, odstřelovačku či kulomet a samozřejmě náboje. Jednou z nejdůležitější součástí vaší výbavy je lékárnička, kterou jednak můžete uzdravit sami sebe nebo ji poskytnout svému raněnému parťákovi. Často tak řešíte dilema, zda-li pomoci sobě, nebo druhému. Lékárničku totiž dostanete na začátku levelu jenom jednu. Skvělé je, že lékárničku má každý vidět na zádech, takže přesně víte, za kým v krizi zajít. Navíc hodnota zdraví všech členů týmu se vám ukazuje na obrazovce.
Dočasně můžete doplnit zdraví pomocí prášků proti bolesti (painpills), které náhodně nacházíte. Ono je vlastně celé Left 4 Dead tak nějak nahodilé a plné překvapení. O tom ale později. Ještě dodám, že v případě smrti, musíte počkat, než vás vaši kolegové znovu osvobodí. To je řešeno vskutku originálně. Když jsem poprvé zemřel, myslel jsem, že je to konec (alespoň pro daný level). Chyba lávky. Po chvíli se totiž objevíte v nějaké místnosti uzamčeni a vaši kolegové vás mohou osvobodit. Díky auře, kterou každá z postav vydává, není těžké kolegu najít. Vidíte je tak i přez zdi a vždy máte perfektní přehled o tom, kde se kdo nachází. A přehled o situaci je v Left 4 Dead alfou a omegou.
Zatím jsem tady povídal o tom, jak to v L4D funguje. Určitě ale chcete především slyšet, jak se to hraje. Jedním slovem – hekticky. Je to především zběsilá, rychlá akce, v neustálém tempu a napětí. Než se rozkoukáte, máte kolem sebe chumel zombíků. Stačí chvíle nepozornosti a už se na vás sápou pěkně tváří v tvář. A jaké druhy zombie potkáme?
Není zombie jako zombieZapomeňte na pomalá zombie z klasických hororů a představte si spíše zběsile rychlé nemrtvé z hororu 28 Dní poté. Když je pozorujete z dálky, zdají se být zcela neškodné. Ovšem když vás zaregistrují, začíná peklo. Nezastaví je ploty, auta, zdi, prostě nic. Všechno přelezou, přeskočí a hlavně sprintují! Tak rychle, že by záviděl i Usain Bolt. Tyhle pěšáky stačí jednou střelit do hlavy a je hotovo. V případě, že se vám to podaří brokovnicí, následuje efektní headshot a hlava padá k zemi. Stejně tak je možné ustřelit i horní a dolní končetiny. Žádná hra pro pacifisty a slabší nátury.
Pak zde ovšem máme nebezpečnější zmutované zombie jako třeba
Boomer – obrovský tlouštík, který na vás zvrací. Ano, slyšíte správně. Navíc ten kepel co na vás plive přitahuje ostatní zombie. Jak na Boomera – z větší vzdálenosti střelit rovnou do břicha (vzhledem k jeho velikosti to není problém). Následuje obrovská exploze a jeho útroby omítnou vše kolem. Nechtějte být nablízku, protože jednak vás to zraní a jednak po určitý čas nic přes ten sliz neuvidíte.
Dalším pánem na holení je
Smoker. Již podle názvu je vám jasné, že tahle hnilobou páchnocí zrůda moc příjemná nebude. Nejhorší je, že svým dlouhým jazykem si vás pěkně omotá a přitáhne. Škrtí a škrtí. Proto je dobré mít kámoše nablízku, jinak je s vámi amen. Jednou z nejnebezpečnějších postav na straně Nakažených je
Hunter. Ten se pohybuje rychle a téměř není vidět. Jeho největší předností je rychlost a síla. Navíc útočí zcela nečekaně, z temných koutů nebo ze střechy. Oběť (vás) doslova přišpendlí k zemi a neuvěřitelnou rychlostí začne trhat na kousky. Podle úrovně obtížnosti v případě napadení Hunterem se smrt dostaví během 5-10 sekund. Takže opět, mějte poblíž své přátele, protože sami proti němu nezmůžete vůbec nic.
Čtvrtým v pořadí je
Tank. Tahle obluda se nezastaví před ničím. Bourá stěny, auta a je neskutečně silný. Skolit tohle monstrum trvá celou věčnost. Vypadá jako gorila říznutá Hulkem. Nejlepší zbraní proti tomuhle koblížkovi je...ehm, spousta ran z brokovnice. Poslední potvůrka je vskutku vypečená.
Witch neboli
Čarodějnice plní ve hře dvě úlohy. Jednak vás dokáže zmastit během mžiku a za druhé přidává do hry skutečně hororový prvek. Její nářek slyšíte s předstihem několika desítek metrů. Vždy sedí na kolenou, kymácí sebou a pláče. Nenechte se ovšem zmást, tohle není smutná princezna, ale vyčkávající bestie. Do určité vzádelnosti je neškodná. Ošem pokud ji vyrušíte svým světlem na zbrani, máte problém. Vrhne se na vás a jede jako mašina, podobně jako Hunter, ovšem ještě zběsileji. Nejlepší taktikou je proto tuhle mršku obestoupit ze všech stran a zaútočit najednou.
O nepřátelích víte nyní vše, tak se konečně vrhnu na jádro celé věci, hratelnost. Ačkoliv demo obsahovalo pouze dva krátké levely, poskytlo solidní porci zábavy a nakonec jsem u něj strávil zhruba 3,5 hodiny. To je na 2 levely, které lze proběhnout za 15 minut, velice vysoké číslo. Říkáte si, jak je možné, že jsem u toho strávil tolik času? Odpověď je prostá. Díky znovuhratelnosti, což je prvek, který většina dneších her ve svém repertoáru nemá. Nyní popíšu, jak vypadal postup demoverzí.
Hra č.1 – singleplayer, obtížnost: normalZačínáte na střeše domu, kolem prolétá helikoptéra s varovným hlášením. Ze stolu vybírám zbraň – brokovnici, hodí se nablízko a jednou ranou dokáže skolit i několik zombií v řadě. Samozřejmě beru i lékárničku. Na střeše jsou jediné dveře, vstupuji do nich jako první. Hned na schodech se motají dva nemrtví, zabíjím je dřív, než si mě stačí všimnout. Vcházím do kuchyně, další zombie. Bum bum bum. Nejméně tři jsem dostal, zbytek kámoši za mnou. Procházím obývákem, nevšímám si koutů, kde se jeden mrzák krčí. Rána, Francis ho dostal. Jdu dál – vlevo dveře a schody dolů. Místnost pokračuje také rovně. Jdu to prozkoumat. Je jich tu aspoň 5 zasebou. Pár škrábanců schytám, ale nic vážného. Vcházím do ložnice, kde na posteli ''tančí'' dva hnusáci. Bum-prásk. Je po nich. Z malé místnůstky slyším chrchlání. Dřív než se stačím otočit, skrz dveře projede shnilá ruka a začne otravovat. Nabíjím brokárnu, raz, dva, bum-bum. Ruka leží na zemi a následuje jí hlava. Na skříni si všímám pipe-bomby. Vracím se zpět ke dveřím a schodišti. Jdu dolů, kde už pár mrtvol je, ostatní jdou za mnou. Procházíme dalším bytem, nikde nikdo, až narazíme na díru v podlaze. V ní se šourá asi desítka nemrtvých. Šahám pro pipebombu, mezitím si nás všimli a začínají z díry vylézat. Hážu bombu mezi ně a jak bomba pípá, tak láká ostatní zombíky, kteří se k ní okamžitě sbíhají. Trvá celou věčnost, než to bouchne. Říkám si, už je čas, tak bouchni! Pak se ozve rána tlumená trhajícími se těly a zvedne se krvavý mrak. Všichni to dostali. Seskakujeme dolů, procházíme dalším bytem, až se dostáváme ven do ulice za domem. Kolem jsou popelnice, nějaká auta, nic zvláštního. Jdeme dlouhou ulicí dál. Vzadu vidíme pár hnusáků, které rychle posíláme zpátky do pekla. Další ulice vlevo nás vede na otevřené prostranství, kde jsou nabouraná auta, zastávka, na které sbírám další pistoli a hořící cisterna. Nikde nikdo. Jenom ticho. Procházíme dveřmi nějakého obchodu, vidím lékárnu, otvírám ji a beru prášky proti bolesti. Vycházíme dveřmi za vybuchlou cisternou. V tu chvíli se ozve hrozivé hučení, skučení, mlaskání a ze schodů, které vedou někam dolů vybíhá několik desítek zombií. Je to šílené. Během pár vteřin jsou všude kolem. Skáčou přes auta jako by to byly hračky, lezou přes plot a do toho Smoker chytil Zoye a táhne ji na střechu. Její záchrana je prioritou číslo jedna. Přepínám na duální pistole, které jsou na dálku přesnější a několika ranama Smoker zabíjím. Ostatní se brání co to dá, starouš Bill toho má plný zuby, leží na zemi těžce ranění a brání se pistolí. Přepínám zpátky na brokovnici. Běžím co nejblíž k němu, bum vlevo, bum vpravo. Pomáhám Billovi vstát, chvíli to trvá. Najednou je konec, díky Bohu! Každý bere lékárničku a aplikuje jí na sebe. Je pěkné vidět, jak se všichni navzájem ošetřují. Jdeme rychle po schodech dolů, odkud se před chvílí vyrojili. Jeden-dva tu ještě trapčí za dveřma. Vstupujem do záchranné místnosti a zavíráme dveře. Uf. To byl první level.Krátký loading, ukázka statistik, kdo nejlépe útočil, kdo bránil a kolik máme headshotů.
Pokračujeme. Odstraňuji závoru u dveří a všímám si asi pěti zombií. Dřív než dveře otevřu, střílím přes mříže a tři z nich dostanu. Otevírám dveře. Bum, ratata, bum, prásk. Je tu díra v zemi a spousta hniloby. Sápou se po nás, lezou nahoru, ale stačíme je sestřelovat. Když je po nich, skáčeme dolů. Za námi je prostor s nosnými sloupy, který drží budovu. Hnusáků je tam dost a trošku ztrácím přehled. Něco tu hoří, musím dávat bacha, abych se nespálil. Je tu velká tma a když přebíjím brokovnici, na několik vteřin nevidím, protože lampa svítí do stropu. Chvíli tu pobíhám, schytávám pár ran, ale naštěstí mě kámoši podrželi. Jdeme dál. Vpravo je slepá ulička, na konci se šachtou. Jdu tam, ostatní jdou po schodech dolů. Skáču do šachty a vylézám o patro níž. Slyším podivné čvachtání, jakoby se tu procházelo obrovské prase. A nejsem daleko od pravdy. Ozve se výkřik, nejspíš Louis: „Boomer!“ Jenže to už je pozdě, tlusťoch je u mě, zvrací a já ho v panice střílím. Chyba! Vybuchuje a všechny vnitřnosti nás ohazují. V tu chvíli se po jezdících schodech, vyřítí kvanta nemrtvých, skoro nic nevidím, jen obrysy a mizející zdraví. Namísto střílení používám druhý mód, což je úder pažbou (abych nestřílel naslepo do našich) a nemrtvé od sebe odhazuji. Mezitím ze mě všechen sliz stekl a já opět vidím. Střílím všude kolem, je to maso. Když jsou mrtví, pokračujem dolů po schodech a dostáváme se do metra. Francis křičí“ „Weapons and ammo!“ Na stole je várka nových zbraní – odstřelovačka, kulomet a automatická brokovnice. Bez váhání šahám po třetí variantě. Jdeme dál, po dalších schodech nahoru a dostáváme se ke kolejišti, kde jsou nabourané vagóny. Zombíci všude kolem. Rychle je dostáváme. Jdeme dál podél kolejích, až k další zastávce, kde jich je ještě víc. Akce teď nemá konce, valí se na nás zleva i zprava. Uslyšíme podivný zvuk a výkřik jednoho z našich: „Hunter!“. Někdo zůstal vzadu v první zastávce a Hunter toho využil. Vracím se pro něj a vidím Francise, jak to pěkně schytává od toho ksindlu. Automatická brokovnice pálí jednu ránu za druhou téměř bez prodlevy a než stačím říct „Chcípni!“, už je po něm. Vracíme se k ostatním. Je to riskantní takhle je opustit, ale jinak to nešlo. Všichni jsou jakž takž v pořádku. Dávám prášky Francisovy a sám jedny dostávám od Zoye. Díky. Dále je metro zbořené, takže musíme únikovými dveřmi. Když v tom slyšíme ten nářek, pláč a sténání malé holčičky. Louise nás všechny upozorňuje: „Turn your flashlight off.“ Vypínám baterku a je mi jasné, kvůli čemu. Dostáváme se do podzemní místnosti plné nosných sloupů. Je tu tma a taky mlha. Zdá se, že nikde nikdo, až v tom si všimnu malé postavy v rohu, jak se kolébá ze strany na stranu. Hlavně opatrně. Nevím co to ksakru je, ale nechci to naštvat. Jdu tak blízko, jak jen to jde. Když už jste moc blízko, poznáte to. Čarodějnice se na mě najednou podívá svýma svítícíma očima a mám velkej problém. Zuřivost s jakou se na mě vrhne je šokující. Obrovskými pařáty po mě sápe a kámoši za mnou do ní pumpujou tuny olova. Je po ní. A po mě skoro taky. Uf. Jdeme dál, za rohem dva chudáci naráži do zdi, tak je zbavujeme jejich trápení. Po schodech nahoru až se dostáváme ke strojovně. Sbírám molotov a slavnostně vkráčím do obrovské místnosti. Na konci na mě poblikává ovládací zařízení vrat. Spouštím ho. Dveře se otevírají a zároveň je slyšet ten hluk. Dunění, hrčení a sípání. Je to tu. To bude velký finiš tohodle levelu, pomyslím si. Z oken se valí nemrtví, spousty nemrtvých, nejvíc za celý level. Naštěstí je v postranní místnosti přichystán rotační kulomet, za kterým již stojí Bill a začíná masakr. Schovávám se za něj a spolu s ostatními likvidujeme ty, kteří stačili proklouznout. Mezi blížící se hejno hážu molotov. Oživlé mrtvoly okamžitě vzplanou a svítí jak obrovské světlušky. Chvíli to trvá než zhebnou. Na zdi z lékárny beru prášky. Jdeme po schodech nahoru a tam již vidím známé dveře záchranné místnosti. Zavíráme dveře a demo končí.ZnovuhratelnostNepamatuji si, že bych hrál někdy něco podobně zběsilého a v takovém tempu. Po prvním zahrání jsem si říkal, jo, je to super, ale že by se mi chtělo to zahrát ještě jednou? To ani ne, ale přeci jenom mě na tom něco lákalo. Kooperativní hra. Hledám server, mám ho, připojuji se, start, jedém! Kooperativní hra je zcela něco jiného, tam kde je v singlu obtížnost normal v pohodě, nastávají v kooperatitvní režimu problémy. Hráči totiž střílí kompletně na vše a často se nevědomky dopouštějí friendly-fire. A to AI vašich kámošů v singlu přece nedělá. Pomocí mikrofonu je možné komunikovat, což je výhoda. V singleplayeru je možné využít kontextového menu a zadávat příkazy. Také je zde ještě nabídka pro různé blbinky, jako zasmání, křik, nadávky atd.
