 |
| Battalion 1944 - návrat ke kořenům v moderním kabátku |
Budou tomu dva roky, co jsem na
Kickstarteru podpořil zajímavě
vyhlížející střílečku
Battalion 1944, která slibovala návrat ke kořenům
multiplayerových akcí jako Call of Duty 2, Wolfenstein: Enemy Territory (
zdarma ke stažení) či Day
of Defeat.
Ty dva roky uběhly jako voda a vývojáři z
Bulkhead Interactive
nyní své děťátko vpustili do bouřlivých vod Early Access, kde si po krkolomném
začátku vede nad očekávání dobře. Ale trochu zpátky do minulosti. Dle proběhlé kampaně
na již zmíněné crowdfundingové stránce jsem nabyl dojmu, že vývojáři kutí
trochu něco jiného, než nám naservírovali nyní. Něco trochu více realistického,
co by se blížilo např. Red Orchestře. Však sami ve svém propagačním videu
říkali, že se budou snažit hráčům zprostředkovat co nejautentičtější zážitek,
který jim moderní technologie v podobě Unreal Enginu 4 nabízí. Jak se postupem
času ukázalo, jejich kickstarterovou kampaň jsem si trochu špatně vyložil a
slibovaná autenticita vlastně ve hře je, akorát v trochu odlišné podobě,
než si ji běžně vykládám a znám z jiných válečných her.
Z Battalion 1944 se tak vyklubala čistokrevná rychlá
akce s cílem oslovit hráče, kteří vyznávají hraní tzv. na skill a umí se
perfektně orientovat na mapě. Pohotové reflexi, rychlé rozhodování a dokonalá
znalost prostředí je hlavním předpokladem pro váš úspěch v této hře. Ačkoliv
vždycky záleží na tom, s kým zrovna máte tu čest. Z toho jsem měl
trochu strach, protože podobný typ her jsem nikdy moc nemusel…nebo, že by moje
paměť už trochu házela error?
Nově po staru
Co jsme to dělali před mnoha a mnoha lety na informatice?
Nepobíhali jsme náhodou po stadionu v Duke Nukem 3D a nestříleli po sobě
RPGčkem jak smyslů zbavený? Jo jo. A co Quake, Quake 3 Arena či Unreal
Tournament, to přeci nejsou žádné simulace a přitom jsem u nich trávil mraky
času. To je taky pravda. O Wolfenstein: Enemy Territory ani nemluvě, u něj jsem
často zapomínal, kdy je den a noc. Takže vlastně jo, tyhle rychlý akce na skill
a reflexi jsem dřív smažil o sto šest a vyrostl na nich, protože ani nic jiného
v té době nebylo. Akorát v posledních asi patnácti letech jsem změnil
chutě a dávám přednost spíše taktičtějším, pomalejším střílečkám jako je Red
Orchestra či Rising Storm. Asi stárnu a bez studu přiznám, že si na tyhle
rychlý akce už moc nevěřim. Zároveň si myslím, že akční hry mohou přeci nabídnout víc
než jen trigger happy fest aneb permanentní prst na spoušti. To ale přeci
nemění nic na tom, že se nelze vrátit zpátky v čase a zavzpomínat na dobu,
kdy výrazy jako kill streak, DLC či loot box, nikdo neznal, ačkoliv tzv. war
chests čili truhly se skiny se objevují také v Battalionu, takže nějaký ten
nový, moderní prvek ve hře přeci jen je.
Ještě před Early Access jsem se zapojil do testování alpha
verze a tak nějak jsem nabyl dojmu, že tohle nebude můj šálek čaje. Jenže znáte
to, aby se dostavila odměna a pocit uspokojení, tak musíte každé činnosti
věnovat trochu času, úsilí a potu. Za hodinu se střílet s přesností snipera nenaučíte. Navíc
nejde jen o střílení, ale pochopení jak co funguje, naučení se pohybu a mapám,
což je často mnohem důležitější, než jen bezhlavé mačkání spouště. Po počátečním
odrazení jsem se tedy dal do hraní a pomalu Battalionu přicházel na chuť.
Early Access Denied
Když vývojáři 1. února 2018 spustili Early Access, byla to
katastrofa. Matchmaking nefungoval, vyhledávač serverů ukazoval volná místa,
ale připojit se nedalo a když se mi to podařilo, tak jsem byl zklamaný podivnou
optimalizací, kdy postupně během hraní docházelo ke snížení framerate na úroveň
masny se sekanou. Jako že se to hodně sekalo, rozumíme si. Hráči byli nešťastní a vývojářům
to dávali na fórech pěkně sežrat. Hned druhý den po tomto fiasku vydali
Bulkhead Interactive
upřímné video, ve kterém se
hráčům hluboce omlouvají a veškerou zodpovědnost za tuto mizérii přijal vedoucí
vývoje, který podcenil zájem hráčů o svojí hru a pronajal si mnohem menší počet
serverů, než bylo ve výsledku potřeba a proto docházelo k problémům s připojením.
Pozitivní na tom bylo, že během několika dalších hodin zapracovali na updatu a
rozšíření serverů a hru uvedli do celkem solidního stavu.
Když jsem zmínil zájem hráčů, tak ten překvapil i mě
samotného, protože jsem asi v žádné jiné multipalyerové hře neviděl tolik
serverů již v Early Access. Dle mých odhadů při náhodném scrollování vyhledávačem
jsou jich stovky a hráčů stovky až tisíce. V tomto ohledu mají tedy
Bulkhead Interactive našlápnuto velmi dobře a teď už bude jen záležet, jak s tímto
fondem naloží a zda-li dokáží dostát svým slibům a vývoj hnát neustále dopředu.
Musím uznat, že updatů během zatím stále velmi krátké doby v Early Access
bylo již několik a pokaždé se vývojáři postarali o celkové zpříjemnění a
vylepšení herního zážitku co se technických nedostatků a potírání bugů týče.
Reagují také na hráče na fórech a celkově se komunita zdá být velmi plodná.
Jak se to teda špíluje?
Battalion
1944 se zaměřuje na multiplayerové bitvy na povětšinou městských či venkovských
mapách o menší až střední rozloze, kdy proti sobě hraje družstvo Američanů a
Němců v počtu 5 hráčů na každé straně. Najdete zde klasické herní režimy
jako Team Deatmatch, Capture the Flag, Free for All či Domination, které znáte
z většiny podobných her. Pak je tady režim Wartide s pokládáním/zajišťováním bomby, který do hry přináší
nový prvek v podobě sbírání žetonů po padlých vojácích. Na výběr máte jak
už to tak bývá z několika tříd postav, konkrétně ze sedmi, které se
liší primární zbraní. V režimu Wartide jste na začátku kola limitováni
určitým počtem žetonů pro každou z postav. V případě smrti po vás
zůstane na zemi žeton, který odpovídá třídě vaší postavy. Když tento žeton
seberete, doplníte pro svůj tým danou třídu o jednu jednotku. Žetony sbíráte
jak po nepřátelích, tak i po smrti týmových hráčů.
Z taktického hlediska a pro vývoj zápasu to může hrát
zásadní roli. Když vám dojdou např. zálohy postavy s rychlopalným Thomsonem u amíků či MP40 na německé straně, pak se můžete na malé mapě, kde je tato zbraň trhákem,
dostat rychle do problémů. Zároveň je možné nepřítele na tyto žetony nalákat a
počkat si tak na moment, kdy jej nebožák sbírá a podniknout zákeřné přepadení
ze zálohy. Jinými slovy, zakempit kousek od žetonu a poslat nic netušícího
sběratele na onen svět. I to se stává, je to holt kompetitivní hra a vyhrát
chtějí všichni, i svině.
Mně se nejvíce líbí klasické módy Capture the Flag či
Domination, kde zabíráte kontrolní body na mapě a jste tak neustále v pohybu.
V těchto módech nejvíce vynikne týmová hratelnost Battalionu a když se
sejde spolupracující tým (což se stává velmi často), tak není nouze o parádní
koordinované přesuny po mapě, vzájemné krytí a zabíjení z pomsty, když to
zrovna váš parťák hlídající uličku před vámi schytá rovnou do obličeje. Battalion
cílí na turnajové hraní, ano, takové ambice má a dle ohlasů to vypadá, že je to
hra přímo ztvořená pro progaming. Přesto zde najdete takové prvky jako plazení
či vyklánění, což nutně nemusí znamenat, že je to realistická hra, ale přináší
to další prvek do hratelnosti. Dalšími vlastnostmi je naprosto tichá chůze při přikrčení nebo naopak hlasité dupání při běhu, které je slyšitelné dost daleko. Zvuky vydává také sebrání žetonu po padlých. Obecně o zvucích se dá říct, že z taktického hlediska hrají dost zásadní roli a v pozdějších fázích hry se hráči uchylují spíše k tichému našlapování než zběsilému pobíhání po mapě. Zároveň se zde vyskytuje legendární bunny hoping
a diving. Na skákající a zároveň střílející jedince si tak budete muset
zvyknout stejně jako já, přičemž ti lepší z nás toho dokáži pořádně využít
či zneužít, záleží jak to berete.
Hit me baby one more time
Co je ale zcela zásadní pro zábavnost hry je pocit ze
střelby, míření a zásahů postav, tzv. hitboxů a v tomto ohledu je
Battalion už teď vynikající. Ve hře není recoil, čili zpětný ráz a ani houpání
zbraně při míření, takže střelba je opravdu poplatná tomu, kam míříte a tam
dopadne kulka. Nejsem si ani vědom nějakého zpomalení kulky, nebo jinak řečeno
zpomalování či klesání kulky v závislosti na vzdálenosti. Zabití působí
velmi dobrým dojmem a člověk má skutečně pocit, že se trefil a jeho kulka
nadělala odpovídající paseku. Sice to nemohu potvrdit a ani jsem o tom nikde
nečetl, ale zdá se mi, že ve hře funguje jakýs takýs systém penetrace kulky drobnými dřevěnými
objekty, ale nejsem si tím jist. Zdálo se mi, že jsem několikrát zabil
nepřítele schovaného např. za dveřmi, ale mohla to být jen náhoda.
Když
Battalion srovnám např. s posledním Call of Duty, které se vrátilo do
druhoválečného prostředí, tak Battalion u mě jasně vítězí v pocitu ze střelby,
chování zbraní a hmatatelném zpracování prostředí. Grafika není na úrovni Battlefieldu 1 či
jiných prémiových her, ale je plně dostačující a nesouhlasím s tím jak
někteří brblají, že je grafika ošklivá či snad zastaralá. Důležitou stránkou
grafiky je její funkčnost a přehlednost, čili mapy sice mohou občas působit
prázdně a jednoduše, ale pro příjemnou a přehlednou hratelnost není třeba
spektakulárních detailů. Ba naopak, ty by mohly rušit. Z taktického hlediska
potěší, že mapy jsou víceúrovňové, nehraje se tedy čistě jen na zemi na jedné
rovné ploše a navíc jsou otevřené a to v tom smyslu, že na nich prakticky
neexistuje slepá ulička. Únikových či naopak přepadových míst je celá řada a to
včetně interiérů budov, oken, schodů a možností na některá vyvýšená místa
postupně vyskákat.
Vynikající znalost mapy je proto otázkou několikerého
zahrání. Pečlivé checkování každého místečka zaměřovačem je také důležitým
prvkem a postupně vám přejde do krve a stane se základním stavebním kamenem
hratelnosti a zábavy. Když zkrátka víte kde jste a víte co máte dělat, jak se
máte chovat, tak se v tomto prostředí začnete cítit dobře. Postupně vám
tyto návyky přejdou do krve, začnou se automatizovat a zůstává jen čistá radost
ze hry. Požitek ze střelby navíc umocňuje kvalitní zpracování modelů postav, zbraní a věrné zvuky. Legendární M1 Garand zní božsky a nemůžu se ho nabažit. Cink! U postav
se mi líbí detail měnícího se výrazu v obličeji. Když hráči střílí nebo
jsou naopak pod palbou, tak postavy různě otvírají ústa v úžasu, hněvu či
heroickém ryku, což je detail, který se moc u her nevyskytuje. Mně osobně ještě
napadla taková vychytávka, která snad v žádné multiplayerové hře tohoto typu ještě není. Nebylo by špatné, kdyby postavy otevíraly ústa v případě,
že hráči mají zapnutý voice chat. Nemusela by to být kdovíjaká věrohodná mimika po vzoru
Half-Life 2, stačilo by jen takové brblání ústy, když např. na parťáky
křičím „take cover“.
A čí v ment?
Po 5 hodinách hraní Early Access mám z Battalion 1944
velmi dobrý pocit a s každým dalším hraním mám dojem, že méně je někdy
více. Tím více myslím trendy u současných moderních her, které hráče odměňují
za každou kravinu, kdy vám na obrazovce vyskakují číslíčka, achievementy a ego zvedající údaje, které mají
nahodit ten blahodárný pocit jako že jste dobří, přičemž jste dřeváci a často vůbec
nevíte, co děláte a je to jen o náhodě. Zde je to mnohem osobní. Když to srovnám s Battlefieldem 1,
tak zde si každého zabití vážím mnohem více a vím, že jsem si jej tvrdě
vybojoval a zasloužil. Ano, jistě, stává se, že k několika killům přijdete
jak slepej k houslím při spamování granátem, ale jsou servery, které toto
zakazují (alespoň textově) a hráči tyto pravidla více či méně respektují. Je
zřejmé, že u této hry je alfou a omegou tým, se kterým hrajete a tým, proti
kterému hrajete. Nejlepší jsou vyrovnané zápasy, kdy se přetahujete o jeden bod
na mapě nebo kdy každý bráníte ukradenou vlajku a zároveň se snažíte tu svojí
vrátit na původní místo. Takových her jsem zažil už několik a díky menšímu
počtu hráčů jsou o to týmovější a intenzivnější. K tomu si připočtěte
rychlý respawn a o akci takříkajíc na jeden nádech není nouze. Jako perličku
dodám, že jeden z nejlepších zážitků v Battalionu jsem měl při hře
Domination, kde zabíráte tři body na mapě. Hráli jsme 2 na 2 a ze zběsilé akce se
stalo takové celkem pěkně taktické nahánění s parádní atmosférou. Uznejte
sami, že kvalitní mulťák, ve kterém vám stačí jen hrstka hráčů, není úplně k zahození.
Pro LAN party či privátní seance s kamarády ideální varianta.
Nedejte se odradit
Spousta
recenzí na Steamu je sice negativních, ale většinou proto,
že hráči byli vykopnuti ze serveru nebo že jim hra spadla či se vyskytl jiný
technický problém. Je potřeba si uvědomit, že hra je v Early Access,
kde nějaký ten měsíc ještě setrvá, takže technické nedostatky budou postupně
odlaďovány a naopak nové prvky přidávány. Např. poslední update do hry přidal
VOIP komunikaci a výrazně zvýšil stabilitu a optimalizaci hry, takže vývojáři se snaží a vytýkat jim nedostatky v této fázi není úplně fér. Je smutné, že někteří hráči jsou velmi netrpěliví a po
půl hodinové špatné zkušenosti se na hru vykašlou, chtějí vrátit peníze a navíc škodolibě napíší
negativní recenzi. Proto na recenze na Steamu příliš nedávejte, v poslední
době se z nich stal odpad. Battalion 1944 si tam zatím odnáší smíšená
hodnocení, ale dle svých herních zážitků a zkušeností mohu říct, že se jedná o
velmi zajímavou variantu ke hrám typu CoD či Counter-Strike a dokonce si dokáži představit,
že zaujme i hráče jako jsem já, čili takové, kteří si spíše zvykli hrát akce v pomalejším
tempu. Budete překvapeni, jak dobře se Battalion hraje, když mu dáte trochu času.
A navíc cenově se jedná o velmi dostupnou hru za pouhých 15 Euro, tak proč jí
nezkusit.
Kam dál?
