DOJMY / Zeno Clash - střílím, mlátím, valím bulvy

O Zeno Clash jsem se začal zajímat hned od prvních screenhotů, které spatřily světlo internetu. V exkluzivním rozhovoru s ACE Teamem (z Chile) před pár měsíci jsem zjišťoval, o čem tahle bizarní 3D akce vlastně bude. Před týdnem jsem pak měl možnost jako jeden z prvních okusit pár levelů z 'press' verze hry. Všechno najdete na Doupěti, ale přesto jsem se rozhodl pár postřehů hodit i sem na blog. Plus jsem si dovolil vytvořit pěknou koláž z 65 vlastních screenshotů z hraní, kterou jinde nenajdete. Je to ale pěkný macík s rozlišením 5120×3840 pixelů, tak se nelekněte. Na druhou stranu máte možnost v jediném screenu vidět vše podstatné ;-)

Stáhnout v plné kvalitě (3,72 MB)

Zeno Clash je opravdu zvláštní. Příběh je zahalen rouškou tajemství a ačkoliv jsem z něj něco pochytil, neprozradím. Jste jedním z dětí hermafrodita s prostým jménem Father-Mother, žijete ve městě Halstedom, které je součástí světa Zenozoik. Po jednom incidentu musíte z města prchnout, přičemž vás nahání ostatní bytosti. Ty jsou ve většině případů vašimi bratry a sestramy, protože Father-Mother je rodičem stovek svých dětí v tomto světě. Na útěku vás doprovází kamarádka Deadra. To ve stručnosti k příběhu. Samotná hra je tvořena menšími arenámi, kde se vždy musíte vypořádat s partičkou protivníků či s jedním bossem. Používání pěstí, bloků a různých komb je fajn, ale vyžaduje to precizní načasování. Po pár ranách vám dojde síla a musíte se spolehnout na úhybné manévry. Souboje tváří v tvář jsou dosti hektické, obzvláště pokud na vás útočí více nepřátel. Někteří vyzbrojeni střelnými zbraněmi z 'pravěku' dokáží solidně zatopit. Proto je nutné zaútočit na ně jako první a zbraň jim sebrat. Jenže odzbrojení funguje i opačně, takže bacha. Nehledě na to, že nepřátelé vydrží pěknou dávku zranění. Ačkoliv nejsou souboje na blízko kdovíjak promakané, rozhodně patří mezi velká lákadla, protože působí velice autenticky. Spíš bych to přirovnal k simulaci boxu, kdy útok střídá úhyb, běh a kryt.

Střílení jsem si ale také užil dost. V posledním ukázkovém levelu na mě nastoupil bossík házející vybuchují veverky s padákem. Nemohl jsem se ubránit smíchu, protože něco tak roztomilého a zároveň nebezpečného jste padat z oblohy ještě neviděli. Veverky se soudkem prachu na tělě bossík z dálky pěkně odstřeloval, čímž jsem byl svědkem nepěkného týrání zvířat, které se mě navíc dotýkalo více než jen na duši :-). Podle ukázkových levelů je svět ZC zcela lineární, tvořen malými arenámi, kde musíte vždy něco udělat, aby jste se dostali dále. Teď něco málo ke grafice, která exceluje. Source engine ze sebe mačká nevídané a v kombinaci s až uměleckým stylem po vzoru Johna Blanche a Hieronyma Bosche dělá z této hry nevšední, bizarní, úchylné, překrásné, neznámé, působivé setkání 'třetího druhu'. ZC by se mělo každým týdnem objevit na Steamu za solidních 20 doláčů a i když nabídne zhruba jen 5 hodin zábavy, bude to zábava k pokoukání.